Hry byly příliš dlouho jednorozměrné. Byly prostorem vytvořeným pouze pro soutěžení, nikoli pro spojení. Hráli jsme, abychom vyhráli, abychom se navzájem předčili, ne abychom si hráli. A naše technologie byla vytvořena, aby dělala totéž.
Oslavovali jsme sílu, ale přehlíželi osobnost. Vítali jsme hrstku lidí a mnoho dalších jsme vynechali.
Ta éra zde končí.
Dnes jsou jak hry, tak lidé, kteří je hrají, multidimenzionální. Hrajeme, ne abychom soutěžili, ale abychom se spojili. Hrajeme, ne abychom unikli, ale abychom vyjádřili sami sebe. Hraní by mělo být prostorem, kam patří každý.
A tady vstupuje na scénu Evnia.
Měníme význam toho, co dnes znamená být hráčem. Je to odraz moderního životního stylu, kde inkluzivita a technologie posilují všechny typy hráčů.
Protože hraní není jen o vítězství, ale o sounáležitosti.
